Moje zkušenost

O přerušovaném hladovění jsem zaslechla poprvé, když jsem přemýšlela nad otázkou katabolismu. Přemýšlela jsem, zda je lepší sníst cokoli, nebo mít chvíli hlad a počkat si na jídlo zdravé. S otázkou jsem se obrátila na trenérku, kterou jsem vyhledala přes internet. Dotyčná odpověděla, že dle jejího názoru je lepší počkat si na kvalitní jídlo a případné vynechání není problém, navíc ona sama občas zařazuje jakýsi Intermittent Fasting. Zmíněnou metodu jsem si následně vyhledala na internetu a ihned jsem ji zavrhla.

Takže tu někdo doporučuje nejíst, akorát se tomu zase dal nějaký honosný název. Úžasné, nesmysl…

Znovu jsem se s IF setkala až o několik měsíců později, když jsem se nestihla před ranním tréninkem nasnídat a ani po něm jsem nějakou dobu nepociťovala hlad. První jídlo jsem tak odsunula asi na 11 hodinu. Na závěr dne jsem se cítila psychicky i fyzicky lépe než obvykle a nepociťovala chuť na sladké.

Protože výživu řeším především z hlediska zdravotního, snažila jsem se hned vyhledat informace o případných negativních důsledcích vynechání snídaně. Vždy nám bylo přeci vštěpováno, že snídaně je základem dne a základem zdravého stravování. Dohledala jsem se informací o tom, že tento fakt byl nejen vyvrácen, ale že časová restrikce příjmu potravy může našemu zdraví naopak dokonce prospívat.

Tady jsem to zvláštní slovní spojení uviděla podruhé a tentokrát jsem mu již věnovala více pozornosti. Metodu přerušovaného hladovění ve formě 14/10  jsem se rozhodla vyzkoušet a od té doby u ní i zůstala. Vyhovuje mi organizačně a přináší dobré výsledky. Během léta jsem prodělala zranění, které mi bránilo v tréninku přibližně 6 týdnů. I přesto jsem dosahovala lepší formy než kdykoli předtím.

Nutno říci, že režim nedodržuji nijak striktně a v případě potřeby jím i mimo interval, odhadem se však snažím dodržet příjem živin a kalorií. (Po dvou letech macro trackingu už má člověk docela odhad :)) Jednou z výhod IF vidím právě v jeho nestriktnosti. Režim není nutné dodržovat denně, ačkoli lepších výsledků dosáhneme, pokud ho většinu dní dodržíme. Po několika letech vysokofrekvenčního stravování a pečlivé přípravy jednotlivých jídel, pak jako největší výhodu shledávám zjednodušení života. Při dodržování IF se dobře najím, tím pádem se dobře cítím, a přesto plním své cíle. Pokud mám při redukční dietě svůj denní příjem rozdělit do 6 porcí, vlastně se nikdy nenajím do pocitu sytosti. Odhalení skutečnosti, že není třeba jíst 6x denně pro mě bylo tedy objevem poměrně zásadním a přineslo mi více svobody.

Zpozorovaná pozitiva:

  • Ztráta tuku bez pocitů hladu nebo omezení

  • Snížení chutí na sladké a lepší sebekontrola při jeho konzumaci. Toto považuji za skutečně velký úspěch. Důsledkem nevhodné stravy v dětství, která vedla k obezitě, jsem měla celý život pocit závislosti na sladkém. Tento nezdravý vztah ke sladkému se během dodržování IF výrazně zlepšil.

  • Podporuje zdravý vztah k jídlu obecně. Především, ale nejen ženy podléhají potřebám konzumace potravin z nudy nebo emočních důvodů. Dle mé zkušenosti IF podporuje pohled na jídlo jako na prostředek k výživě těla a nikoli duše.

  • Zlepšená schopnost koncentrace.

  • Zvýšený pocit životní pohody důsledkem nárůstu množství volného času. Příprava a konzumace jídla nezabere tolik času jako vysokofrekvenční stravování.

  • Vymizení nafouklého břicha večer. Břicho vypadá stejně ráno i večer.

  • Lepší výkon. Zjistila jsem, že i při dlouhotrvající fyzické námaze, což je v mém případě intenzivní chůze kombinovaná s během v horském terénu, se mi výrazně lépe funguje s prázdným žaludkem a minimálním příjmem v průběhu túry/běhu.

Zpozorovaná negativa:

  • Menší kontrola kvality konzumovaných potravin. Bohužel, člověk zjistí, že i přes konzumaci nevhodných potravin, které by vysokofrekvenční stravování neodpustilo, má stále velmi dobré výsledky. Tím pádem dochází k vyšší toleranci vůči nezdravému jídlu.

  • Menší kontrola přijatých makro živin. Po několika letech vážení a zapisování do tabulek se spoléhám pouze na odhad. Tím pádem bych hůře vyvozovala další postup k dosažení nových nutričních nebo sportovních cílů.

  • Občasná nechuť k jídlu